Trénink v zimě
Chybí vám v zimě „cyklistický“ pohyb a chcete protočit nohy na kole navzdory vrstvě sněhu za okny?
Zkuste trénink na trenažéru. Cyklistické trenažéry neboli ergometry umožňují využití vlastního kola k domácímu cyklistickému tréninku. Při domácím tréninku můžete procvičit obecnou vytrvalost, sílu nebo rychlostní intervaly.
Při tréninku na trenažéru je vhodné zaměřit se především na předepsanou tréninkovou intenzivní náplň než na celkový tréninkový objem. Hlavními motivy tréninkové náplně bude rozvoj silových schopností či rozvoj rychlosti (vhodnější na válcích) v podobě krátkých rychlých úseků. Každý trénink na trenažéru zahájíme kvalitním zahřáním organismu s minimální délkou trvání 20-30 minut, po následování hlavní náplně tréninku můžeme objem tréninku buď dojet dle únavy pouze v kompenzační tréninkové intenzitě (minimálně 20-30 min), nebo, při dobrém rozpoložení sil a chtíči být opět lepší, můžeme do tréninku vložit ještě vytrvalostní blok a v pásmu základní vytrvalosti pokračovat dál.
Jak vybrat trenažér?
Při výběru je důležité jak bude cyklotrenažér používán. Pro zvolení správného typu pro váš účel je třeba sledovat jakým typem brždění je vybaven ten či onen cyklotrenažér. V současnosti najdeme na našem trhu několik možností, jaký cyklotrenažér zakoupit Nejlacinější cyklotrenažér má magnetickou brzdu, ten nejvýkonnější cyklotrenažér je bržděn elektromagneticky za současného snímání výkonu ve wattech a vše je přenášeno do vašeho PC, kde na monitoru sledujete jak jedete virtuální vyjížďku. Podle hlučnosti jsou nejhorší trenažéry brzděné vzduchem, o něco lépe jsou na tom ty magnetické, ještě lépe elektromagnetické a nejtišší jsou trenažéry s olejovou lázní, nebo kombinace magnetu a oleje. Podle typu se nastavuje i zátěž, u vzduchových řazením převodů na vašem kole, u magnetických páčkou, která ovládá vzdálenost magnetu, u elektromagnetických pomocí digitálního displeje nebo pomocí počítače a u olejových opět řazením převodů na kole. Rozdílný a dost podstatný je i průběh zátěže, u některých trenažérů roste zátěž zcela lineárně, u některých ne. Z tohoto hlediska nejlépe vycházejí trenažéry olejové, u kterých je průběh zátěže nejvíce podobný skutečné zátěži při jízdě venku (kopíruje růst zátěže se zvyšující se rychlostí podobně jako venku roste aerodynamický odpor).
A co válce?
Trénink na válcích vám dokáže přinést více než byste čekali. Nejenže si zlepšíte techniku šlapání (tzv. dokulata), ale naučíte se také šlapat švihově, což je základ úspěchu, a také perfektně ovládat rovnováhu přenášením těžiště těla na kole.
Malou nevýhodou válců je jisté omezení co do zátěže a silových tréninků. Na těch nebrzděných se naučíte krásně švihově šlapat, ale řazení těžších převodů a související zvyšování zátěže má svoji hranici. Kvůli odstranění tohoto handicapu přišli výrobci s válci brzděnými.
Takže pro koho válce? Zcela určitě pro cyklisty krátké (hákové) jízdy, získané technické dovednosti nejen zefektivní šlapání, ale i techniku pro pohyb ve skupině, která se zvláště na našich záplatovaných silnicích často hodí.
Pro ambicióznější cyklisty doporučuji jezdit na válcích každý tréninkový den. Při tomto specifickém tréninku se zejména zaměřte na frekvenci (110-120 ot./ min), s cílem točit co nejrychleji a zabírat co nejplynuleji. Výsledkem je zefektivnění cyklického pohybu, odnaučení se tzv. šlapání do čtverce. Klasické válce tedy nejsou náhražkou silového tréninku, ale technickým pomocníkem, který rozvíjí hlavně švih a techniku šlapání. Jejich zařazení do tréninkové aktivity doporučuji zejména mládeži, bikerům a všem co trénují individuálně a upadají do tempového stereotypu a točit rychle je pro ně problém.
Doporučil bych skloubit silový trénink na trenažéru s technickým tréninkem na válcích. Oba jsou vhodnými pomocníky v tréninku, každý pomáhá rozvinout trochu jinou oblast, ale dohromady dodávají ideální tréninkový komplex, který pomůže každému cyklistovi, který se chce posunout ve své výkonnosti zase o kousek dál.